Surikata (Suricata suricatta Schreber, 1776)
Výskyt
Celá západní část jižní Afriky. Surikatu najdeme na savanách a ve stepích nejlépe s písčitým povrchem.
Fyzický popis
Surikata je malá a čiperná šelma. Srst má barvu od pískově zlaté až po stříbřitě hnědou, s málo zřetelnými skvrnami na zádech. Uši a kruhy kolem očí má černé. Na tváři a čenichu má bělavá místa. Ocas dosahuje 3/4 délky těla.
Chování
Surikaty jsou společenská zvířata a žijí ve skupinách čítajících 10-30 členů. Žijí ve starých termitištích a nebo norách po jiných zvířatech, kterí si neustále upravují. Nory mají více východů. Den tráví hledáním potravy, hraním a samozřejmě i odpočinkem, při kterém zaujímají nejroztodivnější polohy. Rády se vyhřívají na slunci. Mají ve svém středu vždy nejméně jedno zvíře, které hlídá skupinu před predátory a to i před dravými ptáky, kteří s oblibou surikaty loví. Strážce hlídá nejčastěji na nějakém vyvýšeném místě a nebo na keři. Když vycítí nebezpečí, varuje ostatní poplašným signálem, po kterém se všichni běží ukrýt do bezpečí nor. Při hlídkování surikaty sedí na bobku a nebo panáčkují. Když je ohrožuje nějaká menší šelma, spojí svoje síly a drzouna zaženou. Když se potkají s jedinci z jiné kolonie, někdy dojde ke rvačce, která může skončit i smrtí některého z účastníků.
Potrava a lov
Surikaty loví malé savce, plazy, malé ptáky a pochutnají si i na hmyzu, hlavně na sarančích. Někdy vyhledávají i rostlinnou potravu.
Rozmnožování
Páření je velice bouřlivé jako surikaty vůbec. Zvířata se u něho někdy i lehce pošťuchují. Samotné páření pak trvá krátce. Zhruba po 11 týdnech se rodí mláďata, které hlídá celá skupina. Ve věku 2-3 měsíců jsou samostatná a kolem 1 roku dospívají.
Způsoby komunikace
hlasová: surikaty mají vyvinutou hlasovou komunikaci a "povídají si", vydávají směs různých zvuků
čichová:
tělesná:
Ohrožení a ochrana
Běžný druh.
Fotogalerie
