Sokol stěhovavý (Falco peregrinus Tunstall, 1771)
Výskyt
Najdeme ho po celé Africe mimo jihozápadní část. Je rozšířený v hornatých oblastech, pouštích a polopouštích, na savanách a všude tam, kde má dostatek kořisti.
Fyzický popis
Sokol stěhovavý má štíhlé tělo, při letu dlouhá a úzká srpovitě zahnutá křídla. Na zobáku má zejk. Zobák je šedočerný se žlutým ozobím a kulatými nosními otvory. Dospělý sokol stěhovavý má vršek těla zbarvený tmavě šedě. Spodek těla je okrový až bílý, s příčným vlnkováním. Samice má spodní část těla více do hněda. Na hlavě jsou výrazné bělavé tváře a černohnědý vous pod černým okem. Celkově je ale zbarvení velmi variabilní a liší se oblast od oblasti. Mláďata a mladí ptáci jsou celkově zbarveni do hněda. Samice je větší než samec.
Chování
Sokol vytváří páry na celý život. Pokud ovšem jeden z páru zahyne, druhý si najde náhradu. Sokol se rád koupe a také rád pije.
Potrava a lov
Sokol stěhovavý je nejrychlejší dravec na světě a je to nejrychlejší tvor v celé živočišné říši. Jeho rychlosti se nedokáže nic živé ani přiblížit. Většinou loví z výšky, do které se dostává krouživým stoupáním. Velice rád využívá ke stoupání teplých vzdušných proudů. Jakmile spatří kořist složí křídla k tělu a jako kámen střemhlavým pádem útočí na kořist rychlostí až 360 km/h. Podle jednoho měření přesahovala nejvyšší naměřená rychlost o několik málo kilometrů 400km/h. Kořist zasahuje kopnutím pařáty a když dobře nezasáhne, tak se ještě v letu vrací a obět znovu trefuje. Někdy kořist v letu chytí do pařátů a splachtí s ní na zem. Jeho aerodynamické tělo je dokonale přizpůsobeno k rychlému letu. Díky své rychlosti není schopen lovit kořist na zemi. Někdy loví ptáky pronásledováním v horizontálním letu a je zajímavé, že v tomto druhu letu nepatří mezi nejrychlejší letce. Je to specialista na lov letících ptáků a někteří ptáci, například špačci si proti jeho útoku střemhlav vypracovali obranu tím, že létají v hejnech. Sokol nemůže do hejna zaútočit, protože by tím riskoval zranění. Může útočit pouze na jednotlivce. Někdy ovšem loví i menší savce. Po neúspěšném útoku kořist nepronásleduje a nevrací se k zabité kořisti. Nestravitelné části potravy vyvrhuje ve formě malých vývržků. Neloví v blízkosti hnízda.
Rozmnožování
Hnízdění předchází tzv. svatební lety, při kterých se oba ptáci honí za hlasitého křiku. Sokoli se vrací po několik let na stehné hnízdo. Hnízdo si sami nestaví. Většinou zabírají hnízda jiným ptákům. Hnízdí také na skalách nebo i na holém podkladu. Ve skalnatých oblastech mívají hnízda na skalách, skalních římsách, někdy i na stromech. Samice snáší 3-5 vajíček a při sezení se střídají se samcem. Mláďata jsou krmena oběma rodiči. Nejprve přináší potravu samec a později i samice. Hnízdo opouští ve věku kolem 5 týdnů. Rodiče je ovšem dál krmí přibližně 2 měsíce a učí mladé sokoly také lovit. Byly pozorovány případy, kdy rodiče ulovili kořist a živou ji přinesli v pařátech do blízkosti hnízda, kde ji pouštěli již létajícím, přesto všask stále neobratným mláďatům.
Ohrožení a ochrana
Least Concern ver 3.1
Fotogalerie
