Pes hyenový (Lycaon pictus Temminck, 1820)
Výskyt:
Savany a nezalesněná místa Afriky jižně od Sahary, polopouště a hory až do výšky 3000m. Najdeme je v Botswaně, JAR, Zambii, ve východní Africe a v dalších zemích.
Fyzický popis:
Zbarvení jednotlivých psů se liší a je možné podle něj velice dobře jednotlivá zvířata identifikovat. Základní barva je od žluté po téměř černou s různě velkými a různě barevnými skvrnami. Špička ocasu je vždy bílá. Psi i feny jsou přibližně stejné velikosti. Mají štíhlé tělo a dlouhé nohy, což je charakterizuje jako dobré a vytrvalé běžce. Jako všechny psovité šelmy, mají i psi hyenoví vynikající zrak, čich i sluch. Mají velké kulaté uši.
Chování:
Pes hyenový je společenské zvíře. Žije na afrických savanách a tvoří smečky, které mohou mít až kolem 40 členů. Ve smečce panuje samčí a samičí hierarchie. V průměru má smečka více samců. Mladí psi zhruba v polovině případů zůstávají v rodné smečce a zbytek si zakládá vlastní smečky. Feny ji většinou opouštějí ve věku mezi 2-3 roky a zařazují se do jiných smeček. Mají vyvinuté sociální chování a starají se o své druhy ze smečky. Pokud je ve smečce raněný nebo třeba nemocný pes, psi vyvrhují potravu i jemu a nestarají se tak pouze o mláďata. Nezapomínají ani na psy, kteří se lovu nezúčastnili. Mláďata odchovávají v norách, které si psi vyhrabávají. Většinou ale zaberou nějaké doupě po jiném zvířeti. Štěňata se odstavují někdy poměrně brzy už v 5 týdnech. Fena kojí mláďata většinou vstoje. Další vrh bývá obvykle po 12-14 měsících. Pes hyenový není typické teritorialní zvíře, je to typický nomád. Velikost teritoria je závislá na počtu kořisti. Psi mezi sebou nejsou agresivní, výjimkou je fena alfa, která brání v páření podřízeným fenám agresí. Psi nemají rádi hyeny a když můžou, tak se je snaží napadat a koušou je často do zadních partií těla.
Potrava a lov:
Prakticky vše co dokáže ulovit, například pakoně, zebry, antilopy, prasata bradavičnatá, gazely Grantovy a Thomsonovy, různí malí obratlovci. Má vysokou úspěšnost při lovu, která se pohybuje mezi 70-80%. Loví ve smečce. Většinou vůdce smečky vybere zrakem kořist a poté se smečka vydává na pronásledování, štvanice může být dlouhá i několik kilometrů a psi se při ní pohybují různou rychlostí, přičemž maximum dosahuje přes 55 km/h. Ve vedení se střídají různí psi, podle toho jak kořist kličkuje a tím se dostává blíž k jinému psovi. Po dostižení větší kořisti se psi zakusují do ocasu a horního pysku, aby kořist znehybnili a další psi mohli zaživa vyrvat vnitřnosti. Nejčastěji rvou kořisti oblast měkkého břicha mezi zadníma nohama. Menší kořist roztrhají na kusy. Smrt je velice rychlá a jakkoli to vypadá hrůzostrašně, zvíře trpí podstatně kratší dobu, než kořist kočkovitých šelem, například lva. V několika minutách je po hostině. Psi nevyhledavají mršiny, někdy se vracejí k velké kořisti, kterou nesežerou najednou.
Je zajímavé, že pokud loví antilopy skákavé, které před gepardy předvádějí svoje skoky, kdy vyskočí všema 4 nohama najednou do výšky a tím dokazují, že jsou v dobré kondici, tak antilopy tyto skoky před psy nepředvádějí. Psi mají totiž podstatně vyšší úspěšnost při lovu než gepard a tak je to v tomto případě spíš ztráta času, což se v divočině může rovnat ztrátě života. Denně potřebuje 3-6 kg masa.
Rozmnožování:
Rozmnožuje se pouze dominantní pár a o mláďata se stará celá smečka. Pár alfa brání v rozmnožování ostatním členům smečky a většinou vytváří pár na celý život. Fena alfa i za cenu fyzického násilí brání ostatním fenám v páření. Někdy ovšem povolí páření vlastní sestře. Březost trvá kolem 70 dní. Rodí se velké množství štěnat, protože je jejich úmrtnost díky nemocem a ostatním predátorům hodně vysoká.
Způsoby komunikace:
hlasová- psi vydávají spoustu různých zvuků od švitořivého kvičení až po štěkot
čichová- při každém setkaní si psi očichávají čenich a genitálie, říkáme tomu nasogenitální komunikace
tělesná- psi mají dobře vyvinutou řeč těla, používají mimiku tváře k vyjádření chování i nálad
Ohrožení a ochrana:
Pes hyenový je ohroženým druhem. Je zapsán na červeném seznamu IUCN jako ohrožený druh v kategorii Ohrožený (EN) a čelí vysokému riziku vyhynutí. Stupeň: silně ohrožený C2a(i)-druh poměrně početný, jehož stavy se v poslední době prudce snižují. Ztráta přirozeného prostředí a původních lovišť, a nemoci, které jsou rozšířeny domácími zvířaty ohrožují zbývající populaci psa hyenového. Občas zabíjí skot a lovnou zvěř a proto je také pronásledován farmáři. Často se na silnicích stává obětí automobilů.
Fotogalerie
