Oryx jihoafrický (Oryx gazella gazella Linnaeus, 1758)
Výskyt
Jižní Afrika. Namibie, Botswana, Zimbabwe, Angola, JAR.
Biotop
Oryx jihoafrický se nejšastěji pohybuje v otevřených krajinách, křovinatých savanách, skalnatých oblastech, pouštích a polopouštích.
Fyzický popis
Oryx jihoafrický je nápadný svými dlouhými rohy, které jsou obvykle rovné a dlouhé, s charakteristickými příčnými vroubky. Rohy mají obě pohlaví. Hlava je světlešedá až písková s černobílou maskou. Mezi hlavou a silným, svalnatým krkem je černý pruh, který se táhne směrem dolů přes obě strany břicha až po slabiny, kde pokračuje na zadní nohy směrem ke kopytům. Od rohů se táhne až k ocasu hříva, tzv. úhoří pruh, který je černé barvy. Barva těla je šedá až písková. Spodní část břicha je bílá. Přední nohy jsou odshora až do poloviny černé, pak následují pruhy bílé, černé a znovu bílé barvy, která dosahuje až po kopyta. Černý ocas je zakončený štětinami.
Chování
Oryx jihoafrický žije v rodinných skupinách, které vede silný samec, následovaný dominantní samicí. Ve stádě panuje přísná hierarchie. Ve větším stádě může být i další samec beta. Jsou to typičtí kočovníci a při hledání potravy ujdou velké vzdálenosti. Starší samci, kteří nemají svoje stádo jsou samotáři. Mladí samci se shlujují do mládeneckých stád. Rodinné stádo má obvykle 8-14 členů. Někdy se ovšem může objevit i stádo o 50-200 kusech. Většinou se tak stává, když se setkají stáda při vyhledávání potravy. Oryxové jso poměrně agresivní antilopy. Samci mezi sebou bojují v období páření, ale někdy i například u vodních zdrojů. Souboje nekončívají smrtelným zraněním. Oryx jihoafrický, stejně jako ostatní přímorožci, je velice dobře přizpůsoben k životu v suchých oblastech s nedostatkem vody. Díky dobré termoregulaci jsou schopni vydržet i několik dnů bez vody. Dokáží snížit její vylučování z těla například tím, že ve velkých vedrech vyhledávají stinná místa a přes den příliš velkou aktivitu nevyvíjejí. Další pozoruhodnou vlastností je, že přímorožci dokážou přežít zvýšení tělesné teploty i o několik stupňů. Přehřátí zabraňují tak, že díky svým rozšířeným nozdrám, jejich sliznice obsahuje hustou síť krevních kapilár. Při vdechování se tak krev ochlazuje a přivádí k mozku čerstvou a ochlazenou krev, která může mít až o 2°C méně. Jsou to silné antilopy, které se brání i proti lvům a ostatním predátorům.
Potrava
Oryx jihoafrický není v potravě příliš vybíravý. aktivní je převážně za svítaní a při soumraku. Jeho zuby jsou přizpůsobené ke spásání i těch nejtvrdších trav. Umí přijímat vodu z potravy. Při nedostatku potravy vyhrabává hlízy a kořínky z hloubky až jednoho metru pod zemí.
Rozmnožování
Oryx jihoafrický je polygamní. Silný samec má svoje stádo, které si brání ve svém teritoriu před ostatními samci. V období páření, které není vyloženě závislé na ročním období, mezi sebou samci bojují o samice. Souboje bývají sice tvrdé, ale ne smrtelné. Většinou slabší samec ustoupí. Pokud odmítá uznat v ukázce síly převahu jiného samce, může souboj skončit i smrtí jednoho z nich, protože jejich rohy jsou opravdu strašlivou zbraní. Těsně před porodem se samice oddělí od hlavního stáda a v průměru po 255-260 dnech porodí většinou 1 mládě, které skrývá a vrací se k němu zhruba 3x denně ke krmení. Zhruba po 5-6 týdnech se společně připojují ke stádu. Malé tele váží po narození 8-15kg. Mládě je celé hnědé. Matka ho odstavuje ve věku 3 a půl měsíce. Malé tele začíná samostatně přijímat potravu asi po 4 a půl měsících. Samci se na výchově mláďat nepodílejí.
Způsoby komunikace
Oryxové mají výborný čich i sluch. Komunikují mezi sebou tělěsnými i zvukovými signály. Určitou roli hrají i pachové žlázy umístěné na kopytech. Pomocí moči si značkují svoje teritoria.
Ohrožení a ochrana
LR/cd