Orel korunkatý (Stephanoaetus coronatus Linnaeus, 1766)
Výskyt a biotop
Orel korunkatý je nerovnoměrně rozšířen napříč subsaharskou Afrikou a jeho roztříštěná populace zasahuje na západě Afriky od Senegalu po Libérii, na východě do Súdánu a Etiopie, přes Keňu a Tanzánii na jih až k Angole, Zambii, Zimbabwe, Mozambiku a Jihoafrické republice.
Orel korunkatý se nejčastěji vyskytuje v lesnatých oblastech, včetně hustých deštných pralesů. Najdeme ho ovšem i na zalesněných svazích a ve skalnatých oblastech až do nadmořské výšky 3000m. Vzhledem k nedostatku vhodného biotopu (kácení pralesů, odlesňování, silná industrializace) je lidmi neustále víc vytlačován ze svých původních lovišť a tak se s ním stále častěji můžeme setkat i mimo husté lesy.
Fyzický popis
Orel korunkatý patří mezi největší a nejsilnější africké orly a jeho zbarvení je silně variabilní. Na hlavě má chocholku z peří, podle které dostal české jméno. Samice má menší chocholku. Horní část těla je zbarvena různými odstíny hnědé až černé. Břicho a hruď jsou zbarveny od bílošedé po okrovou s tmavě hnědými skvrnami. Spodní strana křídel přechází shora od okrové po bílou s 3 černými pruhy. Široká křídla a dlouhý ocas s 3 tmavými pruhy umožňují orlovi korunkatému velice obratný let v zalesněném prostředí. Duhovka je žlutá. Zobák je silný tmavohnědě až černě zbarvený. Nohy jsou opeřené. Pařáty jsou žluté, velice silné a obzvlášť u samic jsou zakončeny impozantními a mohutnými drápy. Mladí ptáci jsou celkově světlejší. Břicho a hruď a hlavu mají téměř bílé. Duhovku mají zbarvenou šedomodře až hnědě. Zbarvení dospělých ptáků získávají mezi 5-6 rokem. Samci jsou menší než samice, jak je u dravců obvyklé.
Chování
Orel korunkatý je typickým obyvatelem afrických lesů a pralesů. Někdy je přirovnáván k harpyji pralesní, které je vzhledově podobný a také má podobný způsob života.
Potrava a lov
Orel korunkatý bývá často označován za nejsilnějšího orla Afriky, protože zvládne ulovit stejně velkou kořist jako orel bojovný, ale váží přitom až o 1/3 míň. Je to velice silný dravec, který dokáže usmrtit kořist vážící až 8 násobek jeho vlastní hmotnosti. Specializuje se na primáty a podle jedné studie primáti v jeho jídelníčku tvoří v některých oblastech přes 80% potravy. Loví ale i další savce od damanů až po malé antilopy. Zejména mladí ptáci loví i ještěry a hady. Dokáže ulovit i ptáka v letu, ale obvykle loví přepadovým letem, kdy vyčkává na kořist ve větvích stromů a pak prudkým útokem nic netušící oběť popadne do svých mohutných pařátů. Zabíjí svými pařáty, ne zobákem. Dokáže odletět s kořistí, která váží stejně jako sám dravec. Větší kořist nechává na místě a několik dní se z ní živí. Příležitostně požírá i mršiny. Orlí pár spolu někdy při lovu také spolupracuje. Přes svoji velikost je velice obratným letcem a lovcem a dokáže vzlétnout téměř kolmo vzhůru. Díky dlouhému ocasu a krátkým, širokým křídlům umí velice dobře manévrovat mezi stromy.
Rozmnožování
Orel korunkatý si staví masivní hnízdo na velkých stromech většinou 15-40 metrů nad zemí. Hnízdo může mít v průměru 2,5m a hloubku přes 3m. Při stavbě hnízda pár spolupracuje. Orli korunkatí často používají k hnízdění stejná hnízda po několik let a na začátku sezóny je jen poopravují. Stavba zcela nového hnízda může trvat několik měsíců.
V hnízdní sezóně předvádějí velkolepí svatební lety. Samec i samice při nich stoupají do výše až 900m a zase padají k zemi, při tomto pádu předvádí různé obraty a vydávají silné zvuky. Ptáci většinou hnízdí jednou za 2 roky, protože výchova mláďat je u orlů korunkatých velice zdlouhavá. Samice snáší po páření 1-2 vejce, ze kterých se po 48-51 denní inkubaci postupně líhnou mláďata. Starší mládě během několika dnů vždycky mladší zabije. Po 90-120 dnech ptáci opouští hnízdo, ale mladí ptáci jsou závislí na rodičích až jeden rok.
Ohrožení a ochrana
Orel korunkatý stejně jako ostatní druhy orlů je v Africe běžným druhem v chráněných územích nebo v jejich blízkosti. Mimo tyto oblasti jsou ale velcí dravci lidmi často zabíjeni nebo tráveni kvůli tomu, že je lidé považují za hrozbu pro svá domácí zvířata a dobytek.
IUCN: Least Concern ver 3.1
Fotogalerie
