Cibetka africká (Civettictis civetta Schreber, 1776)
Výskyt
Střední, jižní a část východní Afriky. Nejčastěji ji najdeme na savanách a v lesích.
Fyzický popis
Cibetka africká má krátkou hustou srst, která má základní zbarvení je okrové až stříbřité. Po celém těle jsou tmavé až černé skvrny, které se místy slévají v podélné pruhy. Krátké nohy jsou černé. Ocas je od špičky do poloviny černý, jeho druhá polovina je šedá s černými pruhy. U řitního otvoru má pachovou žlázu, která produkuje silně zapáchající látku. Hlava je šedá s černými skvrnami kolem očí, které pokračují směrem dolů přes tvář. Uši jsou malé a zakulacené. Čenich je bílý. Na obou stranách krku má bílý pruh. Přes záda až po ocas má černý pruh, který na zádech tvoří hřívu dlouhou 3-10 cm. Tuto hřívu při vzrušení dokáže vztyčit. Na každé noze má 5 prstů s nezatažitelnými drápy. Na břiše má 6 prsních žláz. V čelistech má 40 zubů, stoličky jsou podobné zubům šelem, které vyhynuly před miliony let. Podobné stoličky mají dnes už jen někteří vačnatci a hmyzožravci.
Chování
Cibetka africká je převážně noční savec, její hlavní aktivita je od soumraku do půlnoci. Můžeme ji však vidět i přes den, nejčastěji brzy ráno a nebo v zamračeném počasí. Během dne obvykle spí ve vysoké trávě nebo v houští. Mimo období páření žije většinou jako samotář. Teritorium si značí žlázou umístěnou na podbřišku. Na okrajích teritoria má hromady trusu, kterými si značí svoje území. Je to tiché a nenápadné zvíře. Mezi sebou cibetky komunikují pomocí pachových stop a různých zvuků, které vydávají. Nejčastěji je to známé "ha ha ha" a další bručivé a kašlavé zvuky.
Potrava a lov
Potravou cibetky africké se může stát téměr jakékoli zvíře, které je schopna zabít. Je hodně žravá. Na jejím jídelníčku najdeme malé savce, plazy, ptáky, vejce, hmyz a různé plody. Dokáže sežrat zvířata i rostliny, které jsou pro jiná zvířata jedovaté. Žere i mršiny ve vysokém stadiu rozkladu. Kořist zabíjí silným třesením, menším zvířatům tak může přerazit krk nebo páteř.
Rozmnožování
Období rozmnožování se liší podle oblasti výskytu. V jižní Africe nastává v teplých měsících od srpna do ledna. V západní Africe pravděpodobně není upřednostňováno žádné období. Ve východní Africe toto období nastává od března do října. Březost trvá 60-72 dnů. Po této době samička vrhne ve vyhrabaném doupěti 1-4 mláďata. Během roku může mít až 3 vrhy. Oproti jiným masožravcům se malé cibetky rodí více vyvinuté. Jsou celé osrstěné, srst je kratší a jemnější než mají dospělá zvířata. Znaky na srsti jsou naopak méně výrazné. Mladí jsou schopni se hned po narození plazit. Nohy jsou schopny podporovat tělo od 5. dne. Mezi 17. a 18. dnem vylézají z doupěte. Na mateřském mléce jsou závislí asi 6 týdnů. Od 7. týdne jim matka začíná předkládat pevnou potravu. Zhruba ve 2 měsících zkouší sami lovit. Zvláštností je jejich chování, při kterém mláďata jakoby sají matce z úst sliny. Olizují jí přitom pysky a tlamu. Toto chování se objevuje těsně před tím než je matka začne krmit pevnou potravou.
Způsoby komunikace
hlasová: vydává známé "ha ha ha", až po různé bručivé a kašlavé zvuky
čichová: značí si teritorium silně páchnoucí látkou
Ohrožení a ochrana
Běžný druh.
Dříve byla cibetka hojně lovena právě pro její pižmem páchnoucí látku, z které se vyráběly například mýdla a voňavky. Dnes je tato "vůně" nahrazována uměle.
Fotogalerie
