Hroch obojživelný (Hippopotamus amphibius Linnaeus, 1758)
Výskyt
Hroch obojživelný byl hojně rozšířen v celé subsaharské Africe. V dnešní době se vyskytuje nejčastěji u řek, jezer, bažin a jiných druhů vod v západní, střední, východní a severní části jižní Afriky v nadmořské výšce až 2000m. Početné populace jsou kolem řeky Nil a Zambezi.
Fyzický popis
Hroch obojživelný je druhé nejtěžší a největší zvíře Afriky. Hlava je velká a mohutná zvláště u samců. Tlama je obrovská a hroch ji dokáže otevřít v úhlu až 150°, na přední části ji lemují hmatové vousy. Uvnitř tlamy jsou obrovské kly vyrůstající z dolní i horní čelisti, které hrochům neustále dorůstají. Tyto kly se při otvírání a zavírání tlamy vzájemně obrušují a jsou velmi ostré. Uprostřed tlamy jsou přeměněné řezáky, které spolu s kly používají hroši hlavně při soubojích. V zadní části obou čelistí je 6 menších stoliček a třenových zubů, které pomáhají hrochovi rozmělnit potravu. Stoličky a třenové zuby rostou po obou stranách čelisti a dohromady je jich 24. Stálý chrup hrocha má 36 zubů. Uši jsou malé a kulaté a hroch s nimi dokáže velmi dobře pohybovat. Nozdry je schopen při potopení uzavřít. Uši, oči a nozdry má hroch stejně jako například krokodýl v jedné rovině a při pobytu ve vodě tak můžeme z ponořeného zvířete vidět právě jen tuto malou část. Má silné a zavalité tělo a dospělí samci mají velmi mohutnou šíji. Kůže je bez srsti a holá, několik štětin má pouze na uších a ocase. Pod kůží mají hroši silnou tukovou vrstvu, která chrání před zraněními v soubojích,ale také pomáhá lépe udržovat teplotu těla. Hroší kůže je citlivá na slunečná paprsky a vylučuje tak na svoji ochranu z kožních žláz sekret růžové barvy, který ji chrání před vysycháním a UV zářením. Podle posledních výzumů má hroší kůže i antibiotické vlastnosti. Tloušťka kůže se pohybuje od 1,5cm do cca 4,5cm a po vysušení je velice tvrdá. Nohy jsou krátké a v poměru k tělu tenké. Přední i zadní nohy jsou zakončeny 4 prsty, mezi kterými jsou plovací blány. Ocas je krátký a tlustý. Samci jsou větší a těžší než samice.
Chování
Hroch obojživelný je hned po slonovi druhé největší africké zvíře. Žije ve skupinách, které mají v průměru kolem 15 zvířat a většinu dne tráví ve vodě. V oblastech s vysokou koncentrací hrochů, může mít schopný samec harém, který má více jak 20 samic. Je to výborný plavec a při plavání pod vodou je jeho velké tělo silně nadnášeno a hroch vypadá jako by se vznášel. Doba ponoru se pohybuje mezi 5-20 minutami, údaje se v tomto velmi různí. Vůdčím zvířetem ve stádě je obrovský samec. Dospělí samci jsou silně teritoriální a svoje teritorium si někdy brání i za cenu vlastního života. Souboje o teritoria si mezi silnými samci někdy vyžádají i cenu nejvyšší. Pokud vyzyvatel nereaguje na výhružné chování vlastníka teritoria, nezbývá než zjistit, kdo ze samců je silnější. Při těchto soubojích vznikají i vážná zranění, kterým někdy hroši podlehnou. Tady je ovšem dobré připomenout, že některá i vážnější zranění kůže se hrochům velice dobře hojí a nezanítí se. Hroší kůže totiž mimo to, že je silná a pevná, má i další geniální schopnost - vylučuje sekret, který chrání kůži před vysycháním a před slunečním zářením, což je již delší dobu známo, ale tento sekret má podle posledních výzkumů také antibiotické vlastnosti a dokáže i ve velmi znečistěné vodě hroší kůži chránit před zanícením. Teritorium si značkují vlastním trusem, který rozmetávají po okolí svým krátkým ocasem. Hroši jsou poměrně agresivní a nesnášenlivá zvířata a vlastní území si někdy brání i proti jiným zvířecím druhům a někdy je i zabíjí. Jejich pouto k teritoriu je někdy tak silné, že v silných obdobích sucha, kdy jejich území vysuší africké slunce a ostatní hroši se vydávají hledat jiný vodní zdroj, tak někteří samci svoje území neopouštějí a umírají ve svém vlastním domově, který vedro a sucho promění témeř ve vězení a následně i hrob. Hroch, který prohrál boj o teritorium je vyhnán a žije nějakou dobu jako samotář nebo na následky zranění umírá. Mladí samci, které teritoriální samci vyhánějí ze stád se sdružují do mládeneckých stád a zdržují se poblíž hlavního stáda. Některé zdroje uvádějí, že hroši v Africe zabijí víc lidí, než jakékoli jiné zvíře. Toto ovšem platí pouze v určitých oblastech a jsou místa, kde například sloni a občas i lvi zabijí lidí víc.
Další velmi zajímavou vlastností hrochů je to, že umí jako jediné zvíře komunikovat na souši i pod vodou a někdy dokonce i zároveň. Hroch má u kořene spodní čelisti malou kůstku, ve velikosti mince a přes tuto kůstku dokáže vnímat ve vodě vibrace, které jsou způsobeny různými hrošími zvuky. Hroch je také nejbližším žijícím příbuzným velryb a delfínů. V přírodě namjí přirozeného nepřítele. Menší zvířata někdy můžou ulovit lvi.
Potrava
Hroši se živí různými druhy rostlin, trav a někdy okusují i keře a sbírají spadlé ovoce. Spásají také vodní rostliny, které jim pomáhá trávit složitý žaludek i když hroch nepatří mezi přežvýkavce. Trávy a rostliny spásají pomocí svých silných pysků. Dospělá zvířata jsou schopna zkonzumovat i přes 50kg rostlinné potravy denně. Byly pozorovány případy, kdy hroši zabili a žvýkali některé druhy antilop. Ve vzácných případech jsou schopni odehnat i krokodýly od zabitého zvířete a zkouší žvýkat zbytky krokodýlí kořisti. Někdy okusují i mršiny, které najdou na souši. Nejčastěji v noci hroši opouštějí vodu a vydávají se na pastvu na souš. Byli viděni i ve vzdálenosti přes 30km od vodního zdroje a v některých oblastech se chodí koupat do moře.
Rozmnožování
Samci spolu bojují spíš při obraně teritoria než v soubojích o samice. V oblasti ve které žijí, je totiž většině hroších samců dopředu známo, kdo je pánem harému a samci bojují pouze v případě, kdy si některý mladík myslí, že už nastal jeho čas a může starého samce připravit o samice. Ve většině případů, je souboj krátký a mladík je velice rychle zkrocen. Hroši se páří v podstatě po celý rok, ale dají se vysledovat vrcholy v únoru a srpnu. Kráva má říji každé 3 dny. Po přibližně 8 měsících samice rodí jedno mládě (pouze v ojedinělých případech 2), které váží 25-50kg. Porod probíhá většinou ve vodě a mládě se musí přibližně do půl minuty nadechnout. Malý hrošík je schopný ihned po porodu plavat, potápět se a pít mléko pod hladinou. Samice mládě odstavuje mezi 6-9 měsícem. Společně zůstávají někdy i 2 roky. Dospělosti se dožívá 20-35% mláďat.
Způsoby komunikace
hlasová: hroši vydávají spoustu různých zvuků, které se šíří ven přes hrdlo a nozdry
Ohrožení a ochrana
Hroch byl nedávno zařazen na seznam IUCN jako Status: Vulnerable A4cd
Jediným opravdovým nepřítelem hrocha, stejně jako všech ostatních zvířat, je člověk a jeho neukojitelná touha ovládnout nová území, touha po mase, hroších zubech a také hroší kůži.
Fotogalerie
